New York Times minulý týden vyšel s esejí, kterou nazval „Pomsta filozofů" (The Revenge of the Philosophy Majors). Vtip je jasný: obor, po kterém se roky posmívalo, že s ním skončíte jako barista, je najednou žhavé zboží. Anthropic i Google DeepMind mají prý každý nejmíň půl tuctu filozofů na výplatní pásce.
O tom, ŽE firmy filozofy najímají, jsem tu psal už vícekrát. Tenhle text z NYT ale trefil něco hlubšího než trh práce. Trefil, proč se to děje.
„Jak stvořené jedno pro druhé"
Ta esej má jednu větu, u které jsem se zastavil:
„Jedna z nejstarších disciplín lidstva a jeden z jejích nejnovějších vynálezů si připadají jako stvořené jedno pro druhé."
A je to přesné. Umělá inteligence totiž nedělá nic menšího, než že bere otázky, které filozofové přežvykovali dva a půl tisíce let jako čistou teorii — a mění je na praktické problémy, které musí někdo vyřešit do příštího vydání modelu:
- Co je pravda a jak víme, že něco víme? — dřív seminář z epistemologie. Dnes otázka, proč vám model se suverénním klidem řekne nesmysl.
- Co je mysl a vědomí? — dřív hádka filozofů u piva. Dnes otázka, jestli ta věc, se kterou si píšete, něco „prožívá".
- Jak se k nám má stroj chovat — a my k němu? — dřív etika z učebnice. Dnes doslova to, co někdo píše do pravidel vašeho chatbota.
Nejde jen o práci pro filozofy
Nejsilnější místo eseje pro mě nebylo o kariérách. Byla to otázka, kterou položil Demis Hassabis, šéf Google DeepMind:
„Kde jsou ti další velcí filozofové — noví Kantové, Wittgensteinové nebo aspoň Aristotelové?"
Hassabis nemyslí „kde je seženeme do firmy". Myslí: až technologie začne měnit samotný lidský úděl, budeme takové lidi potřebovat, aby nás tím přechodem provedli. A David Chalmers, jeden z nejznámějších filozofů mysli, k tomu dodává, že poptávka po lidech, kteří rozumí filozofii i AI zároveň, dnes převyšuje nabídku.
Co si z toho vzít, i když nejste filozof
Tady je pointa, kvůli které o tom píšu na webu pro normální lidi a firmy, ne pro akademiky.
Ten „nedostatek filozofů" neznamená, že máte jít studovat Aristotela. Znamená, že schopnost klást dobré otázky je najednou cennější než schopnost je rychle odpovídat. A to je dovednost, kterou se dá trénovat u kuchyňského stolu i v malé firmě:
- Když vám AI něco tvrdí, neptejte se „zní to chytře?", ale „jak to ta věc ví a kde se to dá ověřit?"
- Když AI nasazujete u sebe, neptejte se první „co to umí?", ale „podle jakých hodnot to rozhoduje a kdo jí je vybral?"
- Když čtete děsivý nebo nadšený titulek o AI, ptejte se „je to podložené, nebo to jen dobře zní?"
To jsou filozofické otázky v pracovním obleku. Nepotřebujete na ně diplom — potřebujete jen zvyk se ptát dřív, než uvěříte.
Můj pohled
Mně se na té „pomstě filozofů" líbí, že je to vlastně dobrá zpráva pro obyčejného člověka. Doba, kde stroj zvládne většinu rutiny, klade nejvyšší cenu ne na to, kdo umí nejrychleji odpovědět — to zvládne AI — ale na toho, kdo umí položit tu správnou otázku a poznat, kdy odpověď nesedí.
Přesně u tohohle vám chci být. Ne abych z vás dělal filozofy, ale abych se vedle vás posadil a pomohl vám ptát se té nové technologie tak, aby vám sloužila — ne aby vás vodila za nos.