„Zhluboka se nadechni." Slyšíme to od dětství jako univerzální radu na stres. Jenže pravda je zrádná: velký, silový nádech nás v napětí často ještě víc rozhodí — a tělo místo klidu dostane signál poplachu. Dech totiž není o tom nabrat co nejvíc vzduchu. Je o rovnováze.
Když jsme ve stresu, dýcháme rychle a mělce, horní částí hrudníku. Instinktivně to „řešíme" tím, že se pokusíme nadechnout co nejhlouběji. Tělo ale přehnaným dýcháním vyplaví příliš mnoho oxidu uhličitého — a právě jeho hladina rozhoduje o tom, jak snadno se kyslík dostane z krve do tkání.
Kyslíku máme obvykle dost. To, co často chybí, je klid a správný poměr — ne další velký nádech.
Oxid uhličitý není odpad
Zvykli jsme si myslet, že CO₂ je jen zplodina, které se máme zbavit. Ve skutečnosti pomáhá „odemknout" kyslík z červených krvinek do svalů a mozku. Když ho přehnaným dýcháním vydýcháme moc, cévy se stáhnou a — paradoxně — mozek dostane méně kyslíku. Odtud ten divný pocit tlaku, mravenčení nebo zamlžené hlavy po sérii velkých, rychlých nádechů.
Klid je ve výdechu, ne v nádechu
Zklidnění nespouští nádech, ale pomalý výdech. Prodloužený výdech aktivuje tu část nervové soustavy, která tělo brzdí a uklidňuje. Proto funguje jednoduché pravidlo: výdech delší než nádech. Nemusíte počítat vteřiny na desetinu — stačí dýchat nosem, lehce, a nechat výdech přirozeně doznít.
Tři věci, které můžete zkusit hned
1. Dýchejte nosem. Nos vzduch zvlhčí, ohřeje a zpomalí. Dýchání ústy tělo spíš rozjede.
2. Méně je víc. Cílem není velký objem, ale klidný, tichý dech, který skoro není slyšet.
3. Prodlužte výdech. Krátký nádech nosem, delší uvolněný výdech. Pár minut stačí, aby se tělo přehouplo z „poplachu" do „klidu".
Dech je nástroj, který máme pořád u sebe a zadarmo. Nejde o to nadechnout se co nejvíc — jde o to nadechnout se správně. A někdy je ta nejlepší rada přesně opačná, než jakou slýcháme: méně, pomaleji, nosem.
Obsah magazínu Sféra má informativní charakter, nejde o léčebná tvrzení ani náhradu péče lékaře. Ukázka pro Diochi.